Autor: James Clavell
Šógun je jedna z knížek, které na mě natolik zapůsobily, že jsem se k nim po deseti letech vrátila a musela je přečíst znovu. Když jsem ji četla poprvé, o Japonsku jsem nic nevěděla - bylo mi takových 15 maximálně 16 let. Neměla jsem ani tušení o tamní mentalitě, poměrech ani o historii. Zapamatovala jsem si jen to nejvýraznější - tzn. kdo umře, kdo ne :-D
Při druhém čtení už jsem samozřejmě tušila, o co jde, ale přesto jsem byla překvapená hloubkou detailů zmíněných v této knize. Dokonce přemýšlím, jestli Clavell pro dramatičnost nepřeháněl. Hlavně co se týče počtů seppuku v knížce. Když by to tak v Japonsku fungovalo pořád, silně pochybuju, že by jich dnes bylo tolik - ten národ by prostě musel vymřít :-D Co se týče historických událostí, podle toho, co jsem vypátrala, Clavell sice tak trochu používá básnickou licenci, ale spousta věcí/osob je tam založena na skutečných událostech.
Příběh se točí kolem dění po smrti vůdce, Taika, který díky
neurozenému původu nemohl být jmenovám Šógunem (dostal pouze titul
Taiko) a který po sobě zanechal nezletilého syna. Vládnout měla skupina
5ti regentů, kteří se na ničem neshodnou a zachovají mezi sebou
rovnováhu natolik, aby se udržel status quo do té doby, než synáček
povyroste a bude schopen vládnout. Jenže rovnováha mezi regenty je brzo narušena a pro jednoho z nich, knížete Toranagu, nastává doslova boj s časem o přežití za pomocí různých politických úskoků a nápaditých kliček...
Průvodcem s evropským pohledem je nám v knize lodivod - napůl Angličan a protestant k tomu - co ztroskotal u břehů Japonska a stane se figurkou v rukou mocných, kteří v něm vidí příležitost jak získat informace o západu jiným způsobem než od Jezuitů (katolíků), kteří se v Japonsku začali rozmáhat....
Takže tohle tak nějak je příběh podle knihy. Více se můžete dočíst třeba na Wiki:
Velice pozitivní věcí u popisu knihy na wiki je, že jsou tam uvedeny i skutečné historické osobnosti, kterými byly románové postavy inspirovány. Takže člověk může opravdu porovnávat...
Celkově jsem tedy z knihy nadšená. Rozhodně stojí za přečtení, všem ji doporučuju a hodnotím na 8 z 10. Jediné, čím jsem trochu zklamaná je nový český překlad. Před deseti lety jsem četla vydání někde z 80. let, kde kniha byla rozdělena na dva díly. Překlad mi přišel kvalitnější (nebo mě to tolik nepraštilo do očí - věty tam působily přirozeněji). Plus navíc, pokud si dobře pamatuju, tam byly i poznámky pod čarou a dodatek, co spoustu věcí vysvětloval. V novějším vydání z roku 2009 to už není, což je škoda.
A teď ještě pár detailů, co mi uvíznuly v paměti:
- Při čtení mne zaujal třeba jednoduchý popis meditace: Pokud se vám povede vyprázdnit si svou mysl a soustředit se jen na jednu věc, uvidíte třeba kameny růst nebo se můžete napít z prázdného šálku čaje... vážně to tak funguje? Pochopila jsem to vůbec správně?
- Upoutal mne také vztah Japonců k masu. Díky budhismu prý v době 17. století nikdo v Japonsku nejedl maso (tedy až nejnižší vrstvu "nečístých", "eta", kteří se živili např. zpracováním kůží atd.). Všichni normální Japonci podle knihy jedli jen jediný druh masa a to rybí. Paradoxem pak také je, že podle knihy bylo mezi šlechtou populární třeba sokolnictví, takže zabíjení zvířat samotných Japoncům proti srsti nebylo.
- V knížce se také mihne pro děj téměř zanedbatelná drobnost. A to otázka založení cechu kurtizán. Pokud je to pravda, do počátku 17. století byly v Japonsku jen prostitutky/kurtizány, které sice uměli zpívat, tančit a znali etiketu, ale museli se také prodávat. V knize se ale rozvíjejí plány na založení cechu, na vytvoření přímo celé čtvrti pro tyto účely a hlavně na oddělení pozdějších Gejš od kurtizán tak, aby se Gejša mohla soustředit pouze na umění.
- Zapamatováníhodné pro mě byly třeba i velice vyhrocené vztahy mezi dvěma katolickými církevními řády, co v tu dobu působili v Japonsku. Nejprve tam přišli podle knihy portugalští Jezuité a vybudovali si tam poměrně silou komunitu na základě snahy pochopit japonskou mentalitu a přesto všemu vládli pevnou jezuitskou rukou. Ovšem španělští Františkáni, žebravý řád, přišli později, slepě kázali o křesťanství každému a podněcovali nenávist vůči budhistickým sektám... A pro tyhle všechny důvody a ještě další důvody se tyhle dva řády neměli rádi.
- Další zajímavostí třeba je i důležitost tzv. Černé lodě, co každoročně vozila hedvábí z Číny do Japonska. Je zvláštní, že ještě na počátku 17.století Japonci neznali tajemství výroby hedvábí a byly tolik závislí na dodávkách z Číny. A ještě zvláštnější je, že když hedvábí tolik potřebovali proč ani u Japonců, tak ani u Číňanů nepřevládli ekonomické zájmy nad národním nepřátelstvím a nezačali spolu i přes spory obchodovat. Proč potřebovali k tomu prostředníky - Portugalce?
Nooo prostě musím si pořádně přečíst dějiny Japonska. Snad se tam dozvím více :-)
Shogun znam jen serial, ktery me jako maleho dokazal vzdy uspat :) Popis knihy zni zajimave, ale obavam se, ze jsem vic na dejepisne nez romanopisne knihy co se historie Japonska tyce.
OdpovědětVymazatNicmene k nekterym tvym otazkam:
1) S tim dovozem hedvabi je mi to divne, protoze hedvabi se pomerne dost pouzivalo pri vyrobe zbroji, napriklad. Mozna byl dovoz a vyroba hedvabi vic pod kontrolou (jako ostatne vse od doby, co tu zemi znasilnil Togukawa). Ono ostatne od doby co zacal vladnout rod Tokugawa byl VELMI omezen (az skoro uplne) styk s okolnimi zememi, tudiz mnoho do te doby fungujich obchodnich cest zaniklo. A kdyz si portugalci (myslim ze cerne lode byli portugalci) vynutili vstup do pristavu, tak se tahle jedna obchodni trasa povolila, ale nic dalsiho.
2) Maso urcite jedli. Budhismus ma vztah ke krvi - v krvi dli duse, tudiz potrisneni krvi znamena duchovni znecisteni. I kdyz i to si dokazali obejit kdyz museli bojovat - hadam ze krev nepritele neznecistovala :)
Proto existovala spolecenska vrstva, ktera byla vsemi opovrhovana jako necista, protoze zpracovavala maso a tudiz byli porad potristeni krvi.
Opet je to hlavne dusledek sjednoceni Japonska pod rodem Tokugawa a jejich akceptaci Zen Budhismu jako jedine filozofie, kterou by se Bushi a jim podrizene kasty mely ridit. Je ale mozne, ze nektere rody to vzaly doslova a vztahli to i na maso obecne.
Takze sokolnictvi nic nebranilo, tam prece ani nebyl lovec zodpovedny za smrt zvirete, to ten sokol. O maso se pak postaral prislusny lovec ci sberatel a za prisne popsanych postupu jak to maso pripravit, aby nebylo duchovne neciste.
3) Cejch Gejs. Po sjednoceni (cti znasilneni) Japonska Tokugawou doslo k rigidni kastizaci Japonska. Trida valecniku (Bushi) byla dana jako nejcnostnejsi, nasledovana rolniky a pak zbytkem obyvatelstva. Vse bylo podrizeno vertikalnimu rizeni tak jak je zvykem v armade.
Lidem bylo vtloukano, ze toto je prirozeny rad a casem se lidem podarilo vymyt mozky tak, ze z puvodne odbojnych a samostatnych japoncu se stali dobrovolne soucastky kastovniho zivota. Nu a prave v teto dobe zacaly hojne vznikat ruzne cechy a spolky, ktere se snazily napodobit svym zrizenim velke vojenske clany a tim aspon castecne si dodat lesku.
A takovy vazeny obcan, hlavne kdyz mel nejakou funkci, prece nemuze chodit za sprostou lehkou zenskou! Tudiz se zacaly zakladat ruzne cechy lehkych pannen, pozdeji znamych jako Gejsi. Ty se tvarily, ze jsou vlastne cnostne, vzdelane a neprodavaji se, ony poskytuji sluzbu a uvolneni muznym predstavitelum vlady :)
A k tem krestanskym cirkvim - ty tam byly spise trpeny a rozhodne nepousteny moc do vnitrozemi. Z pocatku mely nejaky uspech, ale jejich filozofie ohrozovala vladnouci usporadani, takze probehlo par pogromu. Navic v te dobe Japonci byli uz hodne naockovani neduverou k okolnimu svetu a jeho novinkam...
edit: Opraveno par do oci bijicich chyb :)
Díky moc za komentář, píšeš přesně o věcech, co mě zajímají :-) S tím hedvábím a i s tím masem je mi to taky divné. Tvoje vysvětlení mi přijdou logičtější, ale zas podle toho, co jsem si prozatím dohledala, tak Clavell překvapivě pečlivě popisuje tu dobu, takže je mi i divné, že by se dopustil tak velkých nepřesností. Ale ještě jsem se v Dějinách Japonska k těmto dvěma tématům nedočetla, tak uvidím, co tam budou psát.
OdpovědětVymazatO postupném uzavírání Japonska před světem a o zařazování lidí do kast vím, ale neznám podrobnosti. Narazila jsem na to už v Musašim, takže je nejvyšší čas si zjistit jak to ve skutečnosti probíhalo.
A ještě k tomu křesťanství. Podle zmínek na které jsem narazila, tak křesťanství právě překvapivě mělo poměrně velký úspěch během prvních asi 50 let, co proniklo do Japonska. Proto ostaně ty pogromy - jak ty říkáš. Vládnoucí vrstvy v něm viděli nebezpečí - oprávněně. Do vnitrozemí ale ze začátku proniknout muselo, nebylo omezeno jen na Nagasaki - podle wiki byl kostel i Osace. Další info vím třeba z Begin Japanology - nevím už který díl, myslím o Nagasaki - tam říkají, že spousta Japonců, kteří se v 16. století stali křesťany, tak jimi i po zákazu zůstali a skrývali to až do počátku moderní doby, kdy zas bylo povoleno. Sice samozřejmě ty čísla, co tam říkali, byla proti celkovému počtu Japonců jsou malá, ale zas překvapivě vysoká vzhledem k tomu, že křesťanství je tak rozdílné od Japonské kultury atd.
Co se týče knížek, já mám ráda obojí. Jak historické romány, tak i dějepisné knihy. Osobně mi nejvíc vyhovuje styl: přečíst si knížku, získat vztah k postavám, které se tam vyskytují a tak nějak nasát atmosféru doby a místa. A pak si dohledávám co je pravda a co fikce atd. Ono holá historická data nejsou taková zábava jako když jsou aplikovaná na něčí příběh...