Ano Hana

ANIME
Alternativní název: Ano Hi Mita Hana no Namae wo Bokutachi wa Mada Shiranai
Žánry:  Coming of Age, Daily Life, Seinen, Tragedy

Meiko a Jinta

O Ano Hana jsem toho chtěla napsat hodně. Tak moc, abych ze sebe dostala ten pocit viny, který mě ještě trápí po letech... námět anime je mi totiž až nemile blízký... smutné věci se zkrátka dějí... ale já o těch svých zatím ještě pořád mluvit/psát nedokážu. Ano Hana je ale jiná. S tragickou událostí se s nimi vypořádává asi tím nejlepším způsobem, co jsem zatím viděla. 

Parta kamarádů o které celé anime je...

Abych mohla říct něco více k příběhu, musím trochu vyzdradit zápletku. Kdo si to chcete odpustit, skočte rovnou na poslední dva odstavce. Ovšem myslím si, že se dá hlavní pointa odtušit z OP nebo z nálady prvního dílu. Já jsem na to přišla hned během prvních pár minut. 

Hlavní postavou je Jinta Yadomi, náctiletý klučina, který přestal chodit do školy, je celý dny zavřený doma, hraje videohry a má doslova fobii z lidí. Takovému zoufalci se ale jednoho dne přihodí zvláštní věc. Objeví se před ním jeho kamarádka a tajná láska z dětství, Meiko Honma. Yadomi si ze začátku myslí, že už má halucinace. Meiko pro něj vypadá naprosto reálně a to i natolik, že se jí může dotknout, ale pro ostatní je naprosto neviditelná. Ze začátku se jí spíše zkouší zbavit, ale postupem času zjišťuje, že přeci jen na té "halucinaci" něco bude. A co víc, "halucinace" má nějaké přání... jenže je tu háček... Meiko sama si nemůže vzpomenout, co  je to za přání...  Yadomi zkouší její přání uhodnout a splnit ho, ale nedaří se, tak chtě nechtě musí opět musí navázat kontakt s okolím a hlavně s ostatními kamarády z dětství.

Setkání po letech...:-D

Všíchni se od dob, kdy byli dětmi, změnili. Dříve býval Yadomi jejich vůdce, nyní je z něj největší outsider. Z malého vyžlete s přeždívkou "Poppo" se teď stal chlap jak hora. Z uťápnuté otaku holčiny Naruko Anjou, je doslova místní krasavice. Atsumu Matsuyuki a Chiriko Tsurumi jsou pro změnu zas třídní premianti a vzor pro všechny ostatní... Zdá se, že již nemohou mít nic společné, ale přesto mají. Všechny je stále spojuje pocit viny, že mohou za smrt kamarádky Meiko.

Meiko a její klasický výraz... udivení a melancholie...

Všichni Meiko měli rádi, ale každý trochu jinak. Seriál postupně ukazuje, jak se s její smrtí vyrovnávají, co k ní cítili, jestli na ní žárili atd. a tohle rozkrývání ovlivňuje i stávající vztahy mezi nimi. Charaktery jednotlivých postav jsou perfekně prokresleny, každý má své důvody, každý na vzniklou situaci reaguje jinak. Velice zajímavé je, jak postupně ostatní členové začínají na Meiko "věřit" a to i přesto, že ji nevidí...

Anjou

A do toho všeho je tam právě Meiko. Pro někoho roztomilá holčička, pro někoho bohužel krapet otravná holčina, co zamrzla v dětství. Je velice spornou postavou, ale já ji zkrátka brala takovou jaká je. Byla dítě, když uměřela a teď, když se po letech objevila, nemůžeme od ní čekat, že duševně nějak vyzrála. Každopádně tenhle duch Meiko se vyskytuje u většiny situací a reaguje na ně svým dětinským způsobem. Buď se raduje, pláče, laškuje nebo se snaží pomoci a kupodivu se jí to i daří... No a na oplátku se zas všichni ostatní snaží splnit přání, které Meiko měla...

Poppo

Sledování Ano Hana člověku dá velice silný zážitek. Je hodně moc  velkou ironii, že ten človíček, kvůli kterému mám stále výčitky, o mě říkával, že jsem "necita" (je to pravda, defakto nikdy u filmů/seriálů nebrečím, jen tak na nečím se nedojmu, bytostně nenávidím typické slaďáky atd. atd...), ale Ano Hana je jiná...u ní jsem brečela u každého dílu - tedy až na dvě vyjimky - prvního a posledního dílu. První díl proto, že jsem nevěděla přesně o co půjde, a poslední díl zkrátka proto, že všichni už tam byli tak moc ubrečení, až mi to připomínalo soap operu a u ní já přeci nebrečím...:-D  Každopádně z konce mám dobrý pocit. Jak jsem řekla, na můj vkus byl trochu přehraný a histerický, ale když postavám odpustím tohle divadýlko, tak závěr byl přesně takový, jaký jsem si přála... prostě nádhera. Teď už mi jen zbývá začít věřit v reinkarnaci a třeba i v reálném životě najdu klidu....:-)

 Matsuyuki a Tsurumi

Jooo a málem bych zapomněla na hodnocení. Pro mě absolutní 10 z 10. Skvělá animace, výborný design postav, perfektní příběh, chytlavá hudba - OP i ED krásně vystihnuly atmosféru. Prostě nádhera. Doporučuji hlavně těm, co mají rádi slice of life žánr a těm, co se rádi zamýšlí nad smyslem bytí... Ostatní to mohou zkusit, ale těžko říct...buď se to zkrátka bude líbit nebo ne.

 Jinta ala nekňuba, ale jinak je fakt sympaťák :-)

Hourou Musuko (Wandering Son)

ANIME
Anglický název: Wandering Son
Předloha: Hourou Musuko (manga)
Autor předlohy: Shimura, Takako
Žánry:  Drama, Coming of Age, Daily Life, Manga, Middle School, Performance, Romance, School Life, Seinen, Gender Bender

 Takatsuki, Nitori, Chiba

O tomto anime jsem už poměrně podstatnou část napsala v přehledu k zimní sezóně. Vyplnilo se vše, co jsem o něm předpokládala. Nečekala jsem jen, že toto anime bude poměrně dost populární. V jedné anketě o nej anime sezóny bylo dokonce na druhém místě. Ehm, tedy nevím, já bych ho tam rozhodně nedala. Hourou Musuko, hodně známý i pod názvem Wandering Son, mě totiž nijak zvlášť neuchvátil. 

Jako jeho nejsilnější stránku totiž vidím styl kresby. Drží se téměř úplně stylu kresby v manze - samozřejmě je pro anime trochu uhlazenější, ale přesto je tam silný otisk původní mangy. To by ale nebylo na dnešní dobu nic zvláštního. Zvláštní je barevnost anime. Celé je laděné do pastelových odstínů a vypadá, jako kdyby to někdo celé kreslil vodovými barvami. Zkrátka přesně ten styl, co používá Takako Shimura pro barevné stránky ve své manze. Nádhera. Od první chvile jsem si tuto netypickost oblíbila a celou dobu sledovala, jak si autoři vyhráli s barvičkama a jak to vše dohromady působí krásně harmonicky... Z uměleckého hlediska tohle anime určitě patří v zimní sezóně mezi ty nej.  

 I obyčejná městská scéna na nakreslená nádherně.

Další plus má za hudbu. Hlavní OP  "Itsudatte" od Daisuke je zkrátka extrémně chytlavý. A ED se též hodí k náladě anime. Výjimečně jsem si taky všímala i hudby na pozadí. Je výborná. Hudbě moc nerozumím, ale většina melodií je založená na jednoduchých tónech na piáno a nebo na flétnu. Dokonce i zvuky na pozadí celý seriál krásně dokreslují....crčení cikád, ruch ve škole...Vše opět perfektně ladí k atmosféře anime. 

No to by bylo k věcem, které mne na tomto počinu opravdu zaujaly. Ze zbytku už tolik nadšená nejsem. Příběh je totiž ala jak plyne čas. Máme tu dětičky, co právě nastoupili na něco jako druhý stupeň základní školy. Odhaduji, že jim bude tak 11 let. V nové třídě je parta dětí, kteří se znají už z předchozí školy a mají společný tajemství. Dva klučinové se velice rádi převlékají za holčičky a do toho jedna holčina zas chce strašně moc být klukem. Prostě od začátku je jasné, že rozhodně to nejsou typičtí anime hrdinové. 

Nitori

Hlavní postava je  Shuichi Nitori, tenhle kluk je spíš víc holka a ještě k tomu taková dost zahleděná do svých vlastních problémů. Díky hlasu, který se mi nelíbil, mi tenhle klučina začal lézt docela na nervy. Nitori by se rád stal holčičkou. Pořád nad tím dumá, když ho nikdo nevidí, zkouší si sestřiny šaty a jednou za čas vyrazí i v šatičkách a s parukou ven na nákupy. Prostě holčička v chlapeckém těle.  

Takatsuki

Aby neměl Nitori „problémů“ málo, je zakoukaný do Yoshino Taktsuki. To je sice holka, jenže ona zas chce být klukem a Nitori jí doopravdy jako kluka i vidí. Už před začátkem děje v anime se jí vyznal z lásky, jenže ona ho odmítla a od té doby je to mezi nima takové všelijaké. Nejlepší kamarád Nitoriho je Makoto Ariga, který se též rád převléká, ale nejsem si jistá, co je vlastně zač. Mám spíš pocit, že ten by se dal charakterizovat jako transvestita a k tomu gay. No a tohohle klučinu zas nejvíc asi trápí to, že už přicházejí do puberty, že už nebudou vypadat a mluvit roztomile jako malé holčičky. 

 Matoko a Nitori s Chibou

Mezi tuto partičku patří ještě Saori Chiba. To je holčina, která je téměř „normální“. Jen je od té doby, co Nitori vyznal lásku Takatsuki, věčně nabručená až přímo zlostná, nesnáší Takatsuki atd.  Všem je jasné, že sama je do Nitoriho zakoukaná, snaží se jí pomoci. Snaží se ji udobřit s Takatsuki, ale moc se to nedaří. Ona vše moc prožívá a je paličatá. Ke všemu v Nitorinovi vidí prostě jen chytrého kluka a jeho crossdresing podporuje jen proto, aby mohla být s ním. Ale hlavně aspoň není typu: Mouchy, sežerte si mě! jako ti předchozí tři.

Sarashina

Něco dít se v této partičce začne až po seznámení s Chizuru Sarashinou, „trochu“ střelenou holčinou, která má odvahu nosit chlapeckou školní uniformu kdykoli, kdy se na to cítí. A právě tento akt konečně dá odvahu Takatsuki projevit své preference a i Nitori se v závěru k něčemu odhodlá...

Jinak se děj točí jen kolem toho, kdo je do koho zamilovaný, kdo koho odmítá a kdo s kým začal chodit. Plus tedy pár dílů je věnováno školnímu divadlu na téma crossdressing. Ale opět se tam nejvíc řeší zas jen vztahy mezi tou povedenou partičkou a kdo koho bude hrát. Noo co na to říct. Nečekejte žádný dějový posun. Žádné extra vyvrcholení se tady v anime konat nebude, protože všechno dění, které se na začátku rozhýbalo, ke konci zas vyzní do ztracena a vše se vrátí do starých zajetých kolejí. Prostě „slice of life“ s trochu méně obyčejnýma postavama. 

 Takatsuki a Nitori

Manga ještě pořád vychází, děj už je podstatně dále než v místě, kde skončilo anime. Ovšem stále jsem nikde nezaznamenala žádný extra posun, žádné vyvrcholení děje atd. Prostě pro mě nuda ještě větší než Kimi ni Todoke, kdy je to na mé hranici mezi čitelností a zahozením celé mangy.

Takže sečteno podtrženo. Počinu dávám 7 z 10, ale to hlavně proto, že jsem si oblíbila hudbu, animaci a barevnost. Dějově bych tomu dala  5-6 z 10. Co se týče doporučení. Tohle anime své cílové skupiny má. Skoro určitě se bude líbit všem, co právě mají rádi Kimi ni Todoke a podobné rádoby „slice of life“ slaďáky. Po ty, kdo mají raději shounen a spoustu akce, tohle dílko rozhodně není.