Sekaiichi Hatsukoi

ANIME
Předloha: Sekaiichi Hatsukoi (manga)
Autorky předlohy: Nakamura, Shungiku (kresba), Fujisaki, Miyako (příběh)
Žánry:  Bishounen, Daily Life, Josei, Manga, Romance, Shounen Ai,  Comedy
Článek je o první i druhé sérii a o OVA

Takano a Onodera

Klasické romantické komedie už dávno vyšly z módy, ale o to víc frčí pairing kluk x kluk :-D a přesně o tomhle je i Sekaiichi Hatsukoi. K tomuto počinu jsem se dostala přes Junjou Romantica. Jedno z nejznámějších shounen-ai anime v poslední době a v určité komunitě do nebes vynášené. Sice k Junjou mám pár výhrad, ale když se to vezme kolem a kolem, královsky jsem se u toho bavila. Slaďáky ráda moc nemám, ale tady v případě Junjou to bylo tak krásně zvrhlé, že prostě i ta "romantika" se dala snést a já se neubránila a musela se těm přihřátým bišíkům smát díl co díl. Podobné očekávání jsem měla i u Sekaiichi, jenže...

 Přihřátá redakce...

Za prvé autorka Junjou (Shungiku Nakamura) nenapsala příběh. Nakreslila jen postavy a její kresba nepatří k těm nejlepším. Z 90% se jedna postava podobá druhé a já měla velice často potíže rozlišit, který to bišík vlastně je. A to tam v anime máme jen 8 postav + pár jako křoví, kterého si ani nevšimnete. Příběh Sekaiichi má na svědomí jistá Miyako Fujisaki a to vidím jako hlavní problém. Sekaiichi už zdaleka není tak vtipné a "zvrácené" jako Junjou.

 Chiaki a Hatori, který se jinak snad ani tvářit neumí....:-/

Další mínus vidím i ve výběru postav. Máme tu přihřáté celé nakladatelství jednoho shoujo manga časopisu. A když nejsou přímo z redakce, tak jsou autoři nebo prodejci. Zkrátka moc hošanů na jednom místě nedělá dobrotu a už to není ani pěkné. A asi nejvíc mne pobouřil jeden páreček. Absolutně nechápu, co Chiaki (roztomile neurotický mangaka) vidí na majetnickém, urážlivém a nudném Hatorim (jeho editor). Obzvlášť, když má přímo před sebou rozkošného a talentovaného Yuu jako asistenta. Jo, tohle autorce prostě nezkousnu. Nechat na ocet takového úžasného zajíčka... :-D

 Yuu, moje asi nejoblíbenější postava - že je k nakousnutí? ;-)

Ehm... ale naštěstí je převážně v popředí jiný pár: Masamune Takano a Ritsu Onodera. Tohle je poměrně zábavný páreček, protože velice dlouho páreček nejsou :-D. Pokud totiž zrovna Onodera nedělá drahoty, tak vše komplikuje i Takanův kámoš ze studii a velké zvíře přes finance v časopisu: Yokozawa. Jinak Ritsu a Takano se znají ze střední školy, kdy spolu prožili vášnivý románek. Ten ale měl rychlý konec díky jednomu velkému nedorozumění, ze kterého si oba odnesli pořádný mindrák. Ti dva se znovu potkávají až po letech, kdy Onodera nastoupí jako nový editor do shoujo magazínu, kde šéfa oddělení nedělá nikdo jiný než Takano a hra na dobývání může znovu začít...  Jo, přesně, tenhle párek pobaví jen na základě toho, jak se Takano snaží Onoderu dostat do postele a Onodera vždy následně vše ihned popře a dělá že nic... 

 Poslední páreček: Yukina a Kisa

A třetí páreček je takový nevýrazný, je to editor časopisu Kisa a Yukina (studentík a prodavač mangy). V první sérii ale mají dobrou scénu v kavárně a ve druhé mě zas dva díly chvíly i drželi v napětí. Sice jsem nikdy nepochybovala, že ti dva nebudou spolu - tady je to přeci jasné - ale mě i zajímalo, jak vlastně se nakonec udobří - prostě "mega" drama :-D :-D

Sekaiichi je anime, kde se nedělá nic jiného, než se se řeší milostné problémy. Občas jsem se u toho nasmála. Občas už jsem měla pocit, že je to až moc velká soap opera, ale ještě se na to koukat dalo. Ono, člověk prostě někdy potřebuje vypnout a dívat se na něco primitivního, nekomplikovaného a průhledného od začátku až do konce. A když je to občas i vtipné, tak si u toho krásně vydechne.
 

 Scény z prvního OVA - Masamune a Ritsu ve školní knihovně

Lepší bodíky u mě získává anime i za občasné "lechtivější" scény, kde sice nic pořádného neukázaly, ale už to většinou nebylo stylem "letmý polibek a zhasnem lampičku" :-D Celkově nejvíc se mi líbily takové ty bonusovky. Pěkné bylo OVA s Takanem a Onoderou na střední škole. Tam byli opravdu roztomilí. V serii pak už jsou oba věčně unavení třicátnici s vráskami kolem očí a to já už moc nemusím. No a úplný závěr druhé série se též moc povedl - protože z části tam byl opět flashback do minulosti a tentokrát z trochu jiného pohledu :-)

 No, už jsou hold trochu staří... ale Onodera je občas stále trochu roztomilý..;-)

Výtvarná stylizace celého anime je poměrně líbivá. Sice až moc holčičkovská a přerůžovělá, ale tím tak nějak zapadá do konceptu Junjou Romantika, protože má to být její spin-off.  A když uvidíte "výzdobu" jejich redakce, pochopíte, proč proti tomu neprotestuju :-D :-D  Dobře do konceptu zapadá i hudba OP a ED, která je kupodivu je i poslouchatelná. Ovšem animace je stejně jak u Junjou statická a kresba je poměrně nelíbivá - ono co můžete chtít, když ani autorka mangy neumí moc kreslit :-D

Pokud to tedy vezmu kolem a kolem, na Sekaiichi Hatsukoi se dá dívat. Rozdíl mezi první a druhou sérii je nulový. Je to defakto jeden celek, jen mezi vysíláním jednotlivých sérii byla čtvrtletní pauza. Co se týče OVA, tak první je pojaté jako flashback a druhé jako vedlejší příběh, ale kvalitu má opět zhruba stejnou jako série. V rámci žánru Shounen-Ai by se dalo říci, že je to takový lepší nadprůměr, ale Junjou Romantika je tak 2x zábavnější. Takže dávám tomu 7 z 10, protože prostě občas potřebuju  vidět něco pozitivně naladěného a trochu přihřátého :-D

Togainu no Chi

ANIME

Žánry: Action, Sci-Fi, Shounen Ai

Akira

Na tohle anime byla na internetu komunita yaoistek hodně moc natěšená a to nadšení se chtě nechtě přeneslo ze začátku i na mě. Podle obrázků to vypadalo velice dobře. Nádherní bišíci, potoky krve, postapokalyptický svět...prostě vše vypadalo slibně, jenže když je něco slibného, málokdy to u mě naplní očekávání...:-(

Togainu no Chi je anime, které vzniklo podle hry. Ale existují i dvě oficiálně vycházející mangy (nedokončené je najdete na tady a tady na mangafox) a pak existuje je nepřeberné množství doujinshi. Jedno dost drsné yaoi doujinshi najdete zde v angličtině a pro ty, co si chtějí počíst v češtině je něco přeloženo zde. (VARUJI, je to jen pro silné povahy a nezapomeňte, že je to yaoi, takže se tam kluci navzájem obíraj ze předu, ze zadu a ve všech dalších možných i nemožných polohách a občas i ve všech možných i nemožných oblečcích :-D ). Prostě dívčí fantazii se meze nekladou :-D

Jak jsem říkala, fantazii se meze nekladou...:-D :-D

Ale k seriálu. Jak už jsem řekla, odehrává se v postapokalyptickém Japonsku, který je rozdělen na poměrně mírovou část a na část, kde vládne téměř bezvládí. Tam se odehrává tajemná bojová hra jménem Igura, jejíž principem je v boji získat protivníkův přívěsek ve tvaru karty. Když nasbíráte určitou kombinaci karet, máte možnost se utkat s králem hry zvaným Il-re. Do tohohle světa je vtažen nedobrovolně i Akira, šampion v pouličním boji. Sotva se stačí v tom krutém světě rozkoukat, zjistí, že tam za ním přišel jeho věrný "kamarád", vlezprdelka Keisuke, který je očividně do něj doslova blázen. Ti dva se pak rychle seznámí s klučinou jménem Rin, který jim pomůže do začátku a též má slabost pro Akiru.

 Rin

Keisuke

Protože je to jen shounen-ai, nečekejte ani žádné lechtivé scény. Nejvíc jiskřivá scénka je hned ve čtvrtém dílu mezi Akirou a Rinem. Noo i když  tedy trochu to jiskří i mezi Akirou a Shikim, tajemným rádoby cool týpkem, co v boji používá meč.  Pak tu ještě máme další vedlejší postavy jako třeba šíleného a perverzního šéfíka celé Igury jeménem Arbitro, který má slabůstku pro krásné mladé klučiny a má i zajímavé domácí zvířátko jménem Kau :-D Jeho poskoky jsou další dva duševně choří jedinci Kiriwar a Gunji. No a na závěr je tu Nano, který je dokonce ještě víc tajemnější než Shiki.

Shiki

Arbitro a Kau

Témeř všichni viditelně chtějí Akiru z nějakého důvodu. Nebo pro něj minimálně mají slabost. Jenže BL zápletka je tu minimální. Trochu se sice vyvíjí vztah mezi Akirou a Keisukem, ale celkově se mezi nima nic nestane. Děj nakonec točí kolem záhadné drogy, která člověka udělá silnějším, ale zároveň i bláznivějším. A s tím vším právě mají Akira a Nano něco společného.

Kiriwar a Gunji

 Nano

Seriál se vyznačuje absencí ženského pohlaví (až na jednu výjimku), rádoby cool hlasy, kterými mluví schválně monotónně a vždy pronesou nějakou "drsnou hlášku" nebo "moudrost". Bišíci, obzvlášť Shiki, jsou přesně dělaní jen z toho důvodu, aby se nad nimi dalo zaslintat. Co se týče nějakého vývoje postav nebo aspoň odhalení jejich motivací, tak seriál jaksi hodně pokulhává. Ani animace není nic převratného. Je hodně statická, kresba se občas dost rozjíždí a až přímo deformuje postavy a některé scény mi přišly hodně odbyté. Stylizace pozadí je dobrá, postapokalyptický svět je vykreslen přijatelně, ale zas se mi moc nelíbilo barevné tónování, hlavně na závěr. Prostě kýč.

Když teď souhrnně nad tímto počinem přemýšlím, nemůžu o něm napsat nic dobrého. Příběh to sice má, poměrně i překvapivý závěř - do poslední chvíle jsem doufala, že z jedné postavy nakonec bude "ten hodnej" a on nebyl :-D, ale zas nic převratného to nebylo. Zkrátka vše ubíjí nepropracované charaktery postav, které jen kráčí po světě, občas zkříží nože/meče, teče trochu krve a to je vše. 

Hodně dlouho jsem přemýšlela, co za hodnocení mám dát tomuto počinu. Nakonec jsem se rozhodla mu dát 6 z 10. Sice se to může zdát mnoho, ale na ty bišíky se poměrně dobře koukalo a to vlastně byl i jediný důvod, proč jsem tohle anime začala sledovat. Takže účel to splnilo, i když nadšená z toho rozhodně nejsem.

A tady je na závěr asi nejvíc shounen-ai scénka. Romantika hned po západu slunce  :-D

Uragiri wa Boku no Namae wo Shitteiru

ANIME a MANGA
Zkratka: Uraboku
Autor: Hotaru Odagiri 
Žánry: Adventure, Drama, Fantasy, Shoujo, Shounen Ai

Před týdnem zkončilo vysílání tohoto anime a nebudu na něj pět žándnou chválu. I když už viděla jsem horší. 24 dílů totiž na něj bylo moc. I když možná to je tím, že se nevyžívám v srdceryvných výlevech atd.

 Luka a jeho drak Sodome

Hlavní a postupem času i jediný důvod, proč jsem tenhle seriál sledovala bylo to, že byl plný bišíků a ještě k tomu skvěle namluvených bišíků. Hlavního überbišíka Luku totiž mluví týpek jménem Takahiro Sakurai, který mluví mého oblíbence Clouda Strife z Final Fantasy VII, nebo třeba Kusuriuriho z anime Mononoke nebo třeba mluví i Kuroshitsuji II dábělského komorníka Clauda Faustuse a někteří ho můžou znát z Code Geass kde mluví hlavního klaďase Suzaku Kururugi. Takže jsem si užívala nejen pohled na Luku ale i jsem se nechávala unášet jeho hlasem. 

 Hotsuma *slint*

Ještě větší mé nadšení bylo, když jsem uslyšela hlas Hotsumy. Mluví ho totiž Daisuke Ono, týpek, co namluvil například Shizua Heiwajima v Durarara. Jeho řev: "IZAYA!!!!" je zkrátka pro mě nezapomenutelný...:-) Jinak taky mluví třeba v právě vysílaném anime Legend of Legendary Heroes superbišíka krále Siona Astala. Někdo jeho hlas znát jako já i z 11eyes kde mluvil hlavního hrdinu jménem  Kakeru Satsuki. Noo a hlavně namluvil daleko známějšího ďábelského komorníka z Kuroshitsuji Sebastiana Michaelise.

Yuki

Ze začátku jsem tedy byla velice natěšená, jaký Uraboku bude. Stylem kresby i tak trochu žánrem mi připomínalo jedno postarší anime s názvem X, které se mi docela dost kdysy dávno líbilo. Takže jsem doufala v něco podobného. Jenže nebylo. Uraboku se točí kolem hlavního téměř zženštilého bišíka jménem Yuki, který je, jak už u všech anime tohohle typu bývá zvykem, sirotek a žije v dětském domově. Samozřejmě je strašně moc hodnej a starostlivej a snaží se být silnej a nejde mu to. 

 Luka

Má velice zvláštní vztah s Lukou, démonem, který zradil démony a přidal se na stranu lidí. (odtud možná název anime v anglickém překladu: Betrayal Knows My Name, přeloženo do češtiny třeba jako Zrada zná mé jméno). Postupem času se dozvídáme, že Yuki v předchozím životě byl ženou, a že se do sebe s Lukou zamilovali. Prostě slaďárna hned na úvod. Má navnadit yaoistky, že třeba i něco bude ukázáno i teď mezi nimi jako meži dvěma bišíkama a ono ne. Zklamání číslo jedna. Zkončili jen u držení se za ručičku.

V příběhu je nám pak vysvětlována i historie bojů mezi lidmi a démony a pravůvod všech bojů. Jenže místo aby to rozvedli víc dějově, tak se vždy daleko víc věnujou omýlání starých citů. Citových výlevů je v tomhle anime na mě zkrátka až moc. Dojáky jsou hlavně ve chvílých, kdy se věnují jednotliivým postavám a jejich problémům. Obvykle problém ve vztahu mezi dvojci bojovníků (vždy totiž pracují v páru) a vzhledem k tomu, že je tam mezi bojujícími jen jedna holka, tak se řeší problémy mezi biškama a jejich problémy jsou i docela ubohý.

 

Sice občas se tam objeví nějaký ten souboj, ale obvykle končí tím, že všichni se snaží zachraňovat Yukiho a Yuki zas má výčitky že je k ničemu.  Na obranu anime mohu jedine říci to, že ani manga jestě myslím nezkončila, tak prostě museli udělat i takový roztahaný a otevřený konec i v anime aby na to případně mohli později navázat. Ale co jsem četla mangu až po konec anglického překladu, tak příběh v anime ji poměrně věrně kopíruje. Takže ani manga žádný zázrak není.

Jediné, co opravdu je dobré na tomhle anime jsou openingy a endingy. Tím myslím hlavně hudba od Rayflower. I když ani animace není špatná. Desing postav je stejný jako v manze, takže dalo by se říci, že je to povedená adaptace mangy. Potiž je zkrátka ten příběh, který má hezky našlápnuto a pak je utopenej v citových výlevech.

Takže komu tohle anime doporučuju? Snad jen těm, kdo mají rádi Shounen Ai a nebo pěkný bišíky.

Noo a protože jsem to sledovala jen kvůli těm bišíkům a nemohla jsem si vybrat, co za obrázky sem dát, dávám jich sem "trochu" víc než je obvyklé.