Takže kde začít... tohle nebudu dělat jako nějaké lekce v učebnici. Na roli nějaké učitelky se vůbec necítím. Spíš to berte jako moje výpisky.
Japonština používá hlavně tři druhy písma, které se jmenují:
hiragana,
katakana a
kandži. Hiragana a katakana jsou slabičná písma a to znamená, že existuje pro ně omezený počet znaků.
HIRAGANA
Použití:
- slova japonského původu pro která neexistují kandži
- gramatická slova (předpony, přípony, částice, koncovky)
- knížky pro malé děti (japonské děti se hiraganu učí jako první ze tří japonských písem: hiragana, katakana, kandži)
- soukromé dopisy
- furigana (malé znaky hiragany, které v knihách pro začínající čtenáře naznačují výslovnost složitých znaků kandži)
- okurigana (hiraganový znak následující za kandži).
| samohlásky | jóon |
| あ a | い i | う u | え e | お o | (ja) | (ju) | (jo) |
|
| か ka | き ki | く ku | け ke | こ ko | きゃ kja | きゅ kju | きょ kjo |
| さ sa | し ši | す su | せ se | そ so | しゃ ša | しゅ šu | しょ šo |
| た ta | ち či | つ cu | て te | と to | ちゃ ča | ちゅ ču | ちょ čo |
| な na | に ni | ぬ nu | ね ne | の no | にゃ nja | にゅ nju | にょ njo |
| は ha | ひ hi | ふ fu | へ he | ほ ho | ひゃ hja | ひゅ hju | ひょ hjo |
| ま ma | み mi | む mu | め me | も mo | みゃ mja | みゅ mju | みょ mjo |
| や ja |
| ゆ ju |
| よ jo, yo |
|
| ら ra | り ri | る ru | れ re | ろ ro | りゃ rja | りゅ rju | りょ rjo |
| わ wa | ゐ wi |
| ゑ we | を o/wo |
|
| ん n |
|
|
| が ga | ぎ gi | ぐ gu | げ ge | ご go | ぎゃ gja | ぎゅ gju | ぎょ gjo |
| ざ za | じ dži | ず zu | ぜ ze | ぞ zo | じゃ dža | じゅ džu | じょ džo |
| だ da | ぢ (dži) | づ (zu) | で de | ど do | ぢゃ (dža) | ぢゅ (džu) | ぢょ (džo) |
| ば ba | び bi | ぶ bu | べ be | ぼ bo | びゃ bja | びゅ bju | びょ bjo |
| ぱ pa | ぴ pi | ぷ pu | ぺ pe | ぽ po | ぴゃ pja | ぴゅ pju | ぴょ pjo |
V dolní čáasti tabulky si můžete všimnout, že jsou znaky velice podobné těm výše. Liší se tím, že se k nim akorát přidá určité diakritcké znaménko a tím pádem se dané počáteční písmeno se změkčí. Pro diakritické znaménko v podobě dvou čárek v horním levém rohu:
゛platí pravidlo:
k -> g
s -> z
t -> d
h -> b
Podobně je to třeba se znaky
ha a
pa. Akorát znaménko je kroužek:
゜. Takže pravidlo je
h-> p
Pak si také všimněte sloupečku se slabikama obsahující
i. Pokud k danému znaku přidáme specifický další znak. Stane se nám z
i hláska
j a vzniknou nám slabiky jako
kja,
kju,
kjo podle toho, jaký ten další znak je. To je uvedeno v těch šedivých sloupečcích.
Zdvojená písmena
Aby to nebylo tak jednoduché, jinak se reprezentují i zdvojá písmena.
Pomocí znaku つ se zapíší zdvojená
pp a
tt.
か つた [katta] = zvítězil
Zdvojená n se zapíší pomocí znaku pro
n ん a původního znaku pro hlásku.
さんねん [sannen] = 3 roky
Dlouhé samohlásky
Dlouhé znění se zapíše tak, že se jakoby ta hláska zdvojí. Takže zapíše se pomocí svého samostatného znaku a k tomu pomocí znaku v příslušné slabice a vyslovují se dlouze.
á, í, ú
おばあさん [obaasan = obásan] = babička
おじいさん [ojiisan = odžísan] = děda
すじう [suuji = súdži = číslo
Dlouhé é, tedy ee se zapíše pomocí dvou způsobů.
Používanější je, když se první e zapíše pomocí znaku pro
i: い a pak se k tomu přídá e-slabičná hiragana, ale jsou slova, kdy je použito znaku pro
e え místo い.
えいが [eega = éga] = film
Vyjimka: おねえさん [oneesan = onésan] = starší sestra
Dlouhé ó se častěji zapíše pomocí znaku う, které značí písmeno
u. Jsou ale vyjimky, kdy je použit znak pro
o お místo う.
ほうりつ [too = tó] = deset
Vyjimka: とお [too = tó] = deset
Vypuštěné samohlásky
Samohlásky
i a
u jsou občas vypuštěny, když jsou umístěny mezi neznělými souhláskami (k, s, t, p, h) nebo když jsou na konci promluvy a predchází jim neznělá souhláska.
すきです [s(u)kides(u)] = mám to rád/a
