Animefest 2012

Rok se s rokem sešel a já si letos opět nemohla nechat ujít Animefest. Těšila jsem se na to jak malé děcko a fesťák rozhodně nezklamal :-) Samozřejmě, měl i své mouchy, ale celkově převládá dobrý dojem :-)

V pátek jsem na fest dorazila krapet později. Škola mě zas jako obvykle odrovnala, ale nebudeme si i nic nalhávat. Na ceremoniály moc nejsem, takže mě nijak ani nemrzí, že jsem propásla zahájení. O to s větší chutí jsem šla rovnou na první přednášku: Motorismus v anime. Přednášející byl poměrně vtipný, rozebíral to tak akorát do hloubky. Vtipně zmínil i realističnost, respektive absolutní nereálnost těchto filmů/seriálů.  Dozvěděla jsem se něco o historii automobilových závodů v anime a později jsme i dostali doporučení na to, co si rozhodně z motoristických anime nemáme nechat ujít. Zkrátka pro mě zajímavé téma, na které jsem ještě moc seriálů neviděla, ale myslím si, že by mě mohli bavit.

Dalším bodem programu byla přednáška na téma: Zájmové aktivity na školní půdě. Holčinu si pamatuji z minulého (nebo to byl předminulý?) roku a věděla jsem, že určitě stojí za to, se na ni jít podívat. Co se týče přednesu, tak tedy nezklamala, byl velice dobrý i přes to, že byla viditelně nemocná. Příprava na téma taky byla důkladná. Ovšem když se setkává svět anime s realitou, tak z mého pohledu zkrátka realita zaostává a je méně zajímavá než fikce. Takže téma ač znělo zajímavě bylo nakonec docela obyčejné a méně šokující než jsem čekala. To byl ostatně jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla odejít o trošku dříve, abych si bez problémů stihla najít místečko na další přednášce.

Zlatý hřeb večera totiž měl být Hintzu a jeho povídání na téma: Duševní obtíže kreslených hrdinů. Už ho sice trochu znám i osobně, přesto mě dokázal překvapit hned v úvodu. Otevřeně přiznal, že prezentaci prostě nestihl - chvíly jsem dokonce myslela, že je to jen nějaký vtípek, co měl zamaskovat nějaké technické potíže, ale ne. Opravdu ji neměl :-D Každopádně nějakou přípravu si udělal a protože patří mezi lidi, co se na podiu cítí jako ryba ve vodě, dokázal to dobře odvykládat i bez slajdů. Zároveň o to víc prostoru dostalo publikum, takže přednáška byla velice interaktivní. Zkrátka líbilo se, bylo to vtipné, poučné a zajímavé, ale kdyby ty slajdy udělal, bylo by to ještě lepší. Přeci jen, ne všechny zmiňované postavy jsem znala a občas by nějaká ilustrace přišla vhod.

Spát se mi poté ještě nechtělo, takže jsem se v poklidu přesunula zpět do kongresového centra. Usadila jsem se ve velkém sále a začala konzumovat anime, které tam promítali. Nejprve jsem viděla jeden díl Irohy. Nooo nebylo to tak špatné, jak jsem si myslela. Možná ten seriál i někdy zkouknu :-). Potom pustili Rinne no Lagrange a k mému velkému překvapení jsem se u toho bavila. Tedy, příběh byl absolutní klišoidní blbost o školačce, co má zázračný talent řídit super nabušený mecha. Ale padaly tam vtipné hlášky a tak jsem se občas opravdu od srdce i zasmála. 

Poté následoval celý blok šestidílného seriálu Towa a Quon. Hned podle prvních minut bylo jasné, že se vyplatilo si na tuhle záležitost počkat. Shounen plný soubojů je přesně to, co mám nejraději. Tedy objektivně řečeno, anime mělo své slabé stránky a občas se nějakému tomu klišé a stereotypum nevyhnulo. Ale vše kompenzovala dobrá atmosféra během promítání. Velice mne překvapilo, že sál byl ještě i po druhé hodině ranní téměř plný a lidi to opravdu se zájmem sledovali. Když to bylo vtipné, smáli se, když to bylo napínavé, člověk doslova viděl, jak kolem něj lidi zadržují dech. Noo a když nám po čtvrté části oznámili, že nemají k posledním dvěma dílům titulky, lidi si dokonce odhlasovali, že to chtějí raději vidět bez titulků než aby to neviděli vůbec. Sice mi díky tomu, že moje úroveň japonštiny je na úrovni nějaké druhé lekce, uniklo přesné vysvětlení, proč a jak je Quon takový jaký je, ale i z obrázků si člověk hodně domyslel. Takže opravdu spokojenost :-)

V době začátku amv budíčku jsem už opravdu mlela z posledního, takže jsem si sbalila své saky paky a vyrazila si schrupnout na koleje. Mé iluze o tom, že vstanu před obědem a stihnu krásně přednášku o Japonském umění se velice rychle rozplynuly jakmile zazněl budík. Jen jsem ho polorozespale zaklapnula a pokračovala ve své spanilé jízdě až téměř do půl třetí odpoledne (ehm. není se o divit, chtělo to nějakýho vydatnějšího šlofíka. Předtím jsem díky zápočtovce nespala celých 36 hodin). Takže už poměrně vyspinkaná jsem dorazila do areálu výstaviště až tak kolem půl čtvrté.

Prošla jsem si obchůdky. Koupila jsem si dva nové díly Naruta a ještě k tomu poslední díl Death Note do sbírky. A protože jsem byla v nakupovací náladě. Rozhodla jsem se si ještě koupit pár asijských dobrůtek. Pražený hráček v těstíčku byl velice dobrý, ale podle mého vkusu by to chtělo ještě trochu víc soli. Příště, až si ho koupím, tak si ho doma pořádně osolím :-). Další z mých experimentů byly řýžové kousky ve wasabi. To chutnalo ještě lépe. Soli tam bylo více a chuť wasabi mám též ráda, takže se po tom jen zaprášilo :-) 

Potom jsem uplatnila zkušenosti ze školných let a ranních narvaných autobusů. Použila jsem své ostré lokty a procpala se do rotundy na přednášku Omyly o anime. Přednáška byla v angličtině a týpek evidentně toho věděl o historii anime mnoho. Přednášel nám hlavně o tom, jak anime vnímají lidi v Británii a jak se jejich představy o kreslených japonských seriálech časem vyvíjely. Vše bylo prokládáno vtipnými hláškami. Občas dostalo příležitost i publikum. Zkrátka velice povedená přednáška.

Další měla následovat přednáška na téma: Kráska s vějířem a mečem. Jenže přednášející se prý někde zaseknul v zácpě a prostě v čas nedorazil. Takže jsem si poslechla vyhlášení výsledků animekvízu. Ehm... ještě že jsem se ho neúčastnila. Bych si akorát ustřihla ostudu. Takových 90% věcí jsem nevěděla a to už jsem shlédnula přes 200 titulů anime. Zkrátka ještě stále patřím mezi anime zelenáče :-D Každopádně odcházet do jiného sálu se mi nevyplatilo. Byla jsem velice zvědavá na debatu o světovém cosplayi.

Na Animefestu byli cospleyeři z Itálie, Maďarska a Norska. Italka měla na sobě dokonce svůj naprosto nádherný kostým ve stylu ala čínská princezna. Měla několika stupňovou zdobenou čelenku a vyšívané několikavrstvé kimono . Vše si dělala sama prý ji to trvalo jen týden. Neuvěřitelné. Měla tam obrovské množtví flitrů a plus obšívání zlatými nitěmi a vše do detailů. Zlatými nitěmi měla zdobené i boty.... nechápu, jak to mohla udělat doma na koleni. Kostým sebou na animefestu měla i kluk z Norska. Jen tedy na besedu si ho zrovna nevzal. Viděla jsem ho v něm až později - byl za velkou modrou chlupatou příšeru, co pojídá sušenky :-). Každopádně i tak to bylo zajímavé. On je prostě showman. Strašně ukecaný, poměrně i vtipný a umí poutavě vyprávět. Dá se říct, že 90% času mluvil jen on. Hosté z Maďarska téměř vůbec nedostali prostor, ale vypadalo to i tak, že stejně toho už nemají moc co říct. Dojmy z celé besedy jsou tedy opět úplně suprové.

Vzhledem k tomu, jaké kvanta lidí byly na animefestu a jaké kvanta lidí se vždy snažili dostat do sálu, rozhodla jsem se, že si raději budu dále zahřívat své místečko ve druhé řadě než abych se snažila prorvat do sálu A na Unlimited Blade Works, které už jsem stejně viděla. Zde totiž dávali Princezna a pilot. Nečekala jsem od toho nic zvláštního, ale bylo to aspoň něco, co neznám. Bylo to přesně takové, jaké jsem si myslela, včetně konce. Ničím mě to nepřekvapilo, ovšem dívat se na to dalo. Příběh pěkně podle šablonky včetně nezbytných klišé ala zakopávající princezna. 

Přednášku na téma Yaoi očima akademiků jsem si ale nemohla nechat ujít. Do sálu jsem se prorvala a dokonce i na docela dobré místečko ve čtvrté řadě. První věc, co mě zarazila bylo, že v sále je velké množství zástupců mužského pohlaví. Buď nevěděli o co půjde nebo opravdu je i toto téma zajímalo. Přednáška se nesla v duchu výzkumů, které byly provedeny na téma yaoi a slash v Americe. Jaké věkové skupiny to sledují/čtou, s kým se ztotožňují, proč to sledují atd. Byla jsem překvapená, jak moc se autorka přednášky shoduje s mými vlastními teoriemi o tomto žánru. Zároveň jsem se ale dozvěděla i nové informace. Potvrdila mi i např. to, že "jiskření" mezi novým Sherlokem a Watsonem není jen tak omylem, ale je to cílený fanservis. A fanservis je i třeba i v nových X-manech, nebo v seriálu Supernatural. A pokud není přímo na plátně. Je alespoň během tiskových konferencích o filmu/seriálu. Prostě už i v Americe a v Anglii pochopili, jak obrovský potenciál Yaoi a Slash faninky mají :-) Zkrátka přednáška mě doslova nadchnula.

A aby ten večer nebylo Yaoi málo, následovalo jedno yaoi anime - Polibek v temnotách. Ehm... jak to říct... tak hrozné yaoi jsem ještě neviděla. Neuvěřitelné klišé za klišé až se to nedalo téměř snést. Takže jsem začala počítat kluky v sále. A světě zboř se, v každé řadě, kam až jsem dohlédla seděl aspoň jeden. Nevím, jestli to nebyli gayové, ale tak od pohledu žádný nevypadal. Tedy nemám nic proti tomu, že tam byli. I hetero-klukům fandím v tom, aby se "vzdělávali" :-D :-D. Jen zkrátka mě zaráží, jak se na tuhle blbost mohli vydržet dívat, když i já, jako holka, jsem s tím měla potíže.

Každopádně přežila jsem tuhle soap operu na entou a zůstala jsem v sále ještě na Knihomolku. To bylo poměrně příjemné překvapení. Podle reakce ostatních jsem čekala nějakou naprostou blbost. Ale animace byla pěkná a příběh taky ušel. Jen občas logika trochu pokulhávala, ale nic strašného. Asi tak, jako ve většině anime. Zkrátka hodnotím jako lepší průměr. 

Srpnová symfonie mě už ale nelákala. Na hudební věci zkrátka nejsem. Takže jsem se zas sebrala a vyrazila na koleje. Spánkový dluh o sobě totiž už opět dával vědět a bohužel se projevil opět i u mého vstávání. Zaspala jsem přednášku o japonské kuchyni. Dorazila jsem až na přednášku: Smrt - srovnávání kultury smrti v Čechách a v Japonsku. Přednášel to nějaký archeolog, který se zabývá kopáním na hřbitovech a zkoumání ostatků, rakví,uren, hledáním konkrétních koster...Zkrátka evidentně je to jeho povoláni a koníček zároveň. Věděl toho o českých poměrech opravdu hodně. Uměl o tom i dobře a zajímavě vyprávět. Jen tedy o Japonsku toho mohl říci více. Zmínil sice jak Evropani a Japonci vnímají smrt rozdílně, ale uajímali mě třeba pohřební obřady atd. a o tom nemluvil téměř vůbec. No třeba příště. 

Animefest jsem ukončila poněkud neslavně. Po přednášce jsem chtěla vidět sci-fi Dogura Magura. Začátek vypadal poměrně hodně slibně, ale přes veškerou mou snahu, padla na mě únava snad z celého posledního měsíce a já to zalomila i na těch extrémně nepohodlných židličkách. Sice to bylo jen na půl hodinku, ale zkrátka přišla jsem docela o dost. Už mi tam hodně věcí nedocházelo a dokoukala jsem to jen s velkýma obtížema. Předhonotila jsem tedy svůj plán a rozhodla se, že si letos odpustím i Kjógen a půjdu se konečně pořádně vyspat. Ten 15ti hodinový spánek, co poté následoval, stál totiž opravdu za to :-)