čtvrtek 9. září 2010

Bakuman

MANGA
Příběh:  Ohba, Tsugumi
Kresba: Obata, Takeshi
Žánry: Comedy, Drama, Romance, Shounen


O této manze mohu mluvit jen v superlativech. Jejím autorem není nikdo jiný než autor slavného Death Note a ten, jak určitě každý fanoušek mangy/anime vi, je zkrátka génius :-) Jenže vlastně nikdo neví, kdo to doopravdy je. Tsugumi Ohba je jen pseudonym.  Tenhle autor nebo dokonce to může být autorka, ale nedělá mangu sám/sama. Píše jen příběh. Mangu kreslí Takeshi Obata.


A o čem tedy Bakuman je, že se o něm tak moc rozplývám? Je o psaní mangy. Jo, čtete dobře. Je to o tom, jak se dva kluci dohodou, že budou mangakové.

Klučina jménem Akito Takagi je nejchytřejší na škole i když o učení vůbec nejeví zájem. Jeho snem je totiž být mangaka (ten kdo dělá mangu). Ale má problém. Neumí moc dobře kreslit. Potřebuje tedy někoho do týmu a jako každý kluk, co je ještě na základce, nejprve hledá nějakého kreslíře ve třídě. Má štěstí. Díky náhodě zjistí, že hodně talentovaného umělce tam opravdu má. Jenže Moritaka Mashiro nechce kreslit mangu za nic na světě.

Takagimu tedy nezbývá než ho začít vydírat. A čím jiném v jejich věku vydírat než tím, že půjde za jeho tajnou platonickou láskou a všechno jí poví? A tak se oba kluci ocitnou před domem Miho Azuki, Mashirovy tajné lásky, na kterou zas Takagi ví, že jejím snem je se stát hlasovou herečkou (tou která, mluví postavy v anime). A co víc, tuší že má Mashira také ráda. Postrčí tedy tyhle dva a pak se nestačí divit. Mashiro z trémy, že konečně mluví se svou tajnou láskou, vyřkne šílenou větu ala: Vezmeš si mě jednou za muže, až JÁ nakreslím slavnou mangu, podle které udělají anime, ve kterém TY namluvíš hlavní postavu? A aby té šílenosti nebylo dost, Miho souhlasí a ještě si přisadí, že do té doby než se splní jejich sny, tak se spolu nebudou bavit, ale jen se budou navzájem povzbuzovat pomocí e-mailů.

Mashiro, Miho, Takagi

Jo zápletka hadr, říkala jsem si v tuhle chvíly. Kam se poděla brilantnost autora Death Note? Jenže vydržte. Po 99 kapitolách je uvěřitelný, že i takovýhle telata existují :-D Tak dobře jsou tu vykreslené charaktery.

Skvěle vymyšlen je i důvod, proč Mashiro původně nechce kreslit mangu. Měl totiž strýčka mangaku, který se upracoval k smrti. To je ale taky dobrá záminka jak do příběhu vnést velice rychle základní informace o tvorbě mangy bez zbytečného zdržování. Mashiro zná základy tvorby a dokonce i pak po strýčkovi zdědí ateliér i s vybavením. Takže se autor věrohodně vysvětlil, kde vlastně to ti náctiletí kluci všechno získali a mohl přejít k psaní zábavnějších věcí.

Takhle manga je totiž všeho všudy velice realistická. Podává nám konkrétní informace o tvorbě mangy, ale i o prostředí v časopisu Shounen Jump, na nějž se kluci obrátí hned se svou prvotinou. Celkově zažívají v příběhu své vzestupy i pády. Ukazuje zde velice tvrdé prostředí, kde jen ti nejlepší z nejlepších mají šanci na úspěch.

I když se to zdá nemožné, dalo by se říci, že Bakuman je manga, která je založená na soubojích. Proč to? Protože v Shounen Jump mají dotazníky, kde čtenáři každou kapitolu hodnotí a podle toho se každý týden sestaví žebříček. A tak vlastně mohou probíhat i bitvy mezi mangaky. Kdo z nich napíše lepší kapitolu, kdo si dobré hodnocení dokáže udržet a komu se povede vytvořit úspěšnější sérii.

Tady se nám otevírá prostor pro příchod nových postav. A není jich málo. Autor si dal práci a v každé své postavě ztělesnil nějaký ten archetyp mangaky. Dělí lidi na dva typy: Na chladnokrevně kalkulující, co vše do detailu promyslí, než to napíší a nakreslí. A na ty, kteří jsou zkrátka geniální, a píší a kreslí to, co se jim líbí a co by sami chtěli číst. Ono jim to vychází. Čtenáři mají rádi jejich práci. 

Trochu odbočka: Jako příklad bych uvedla podle mého názoru autora mangy Naruto (Kishimoto) - kalkulující typ. A autora mangy Bleach (Kubo) - geniální typ. Tím nechci říct, že by Kishimoto nebyl geniální. Jen je zkrátka geniální jinak. Už podle úvodního obrázku v první kapitole Naruta je jasné, že měl hlavní zápletku promyšlenou téměř do detailů už od začátku. Zato Kubo je žářným příkladem toho, že si jen kreslí to, co ho baví a lidi mu to zkrátka žerou. Přitom defakto příběh už je viditelně několikrát nastavovaný a upravovaný. 

 Nizuma je poznat na první pohled

Takagi je zástupcem kalkulujícího typu a tak přirozeně jejich největší rival je takzvaný geniální typ. Eiji Nizuma, kluk  jen o trochu starší než oni sami. V jeho postavě se autor Death Note zkrátka nezapře. Má velice podobné rysy jako L. Jen tedy nesedí na židli se zkrčenýma nohama a nejí tolik sladké. O to více je posedlý mangou :-D 

Další postavy už nejsou na první pohled natolik charizmatické. O to víc mě fascinuje autorova schopnost v nich vystihnout základní rysy lidí, kteří se nejspíš opravdu v prostředí tvorby mangy pohybují. A co víc, každá postava se postupem času vyvíjí. A to opravdu hodně. Zkrátka velice uvěřitelné i když někdy možná až mírně karikaturistické. Jenže to nedokážu posoudit, páč se v prostředí Shounen Jump zatím nevyskytuji ;-)

K uvěřitelnosti mangy také přispívají postavy editorů. Každý mangaka totiž dostane jednoho přiděleného a ten se pak o něj stará. Tady zas je plejáda různorodých typů a charakterů. Zkrátka klobouk dolů. I přes to velikánské množství různých postav v manze je každá jiná a to nejen vzhledově, ale i charakterově.

Je obdivuhodné, jak zajímavě a napínavě autor dokáže psát. A hlavně píše i o takových věcech, jak šílená je to dřina psát a kreslit mangu. O tom, jak moc píle to vyžaduje, než se z vás stane mangaka. Ovšem tohle všechno kromě vlastního děje týkajícího se postav prokládá i náčrty mang, které tyto postavy vytvořily. Takže jsme seznámeni s hlavními postavami těchto fiktivních mang, víme jak vypadají, občas je nám i načrtnut příběh. A světe div, já bych si takových 99% těch mang opravdu v reálu i ráda přečetla, jak zajímavě vypadají. Zkrátka jsou to reálné nápady. A co víc, každá ta fiktivní manga má i svou specifický styl kresby, takže opravdu to i vypadá, jako by to kreslil jiný člověk.

 Každá fiktivní manga má svůj styl kresby

Tím se také dostávám ke kresbě. Je fakt výborná. Postavy jsou krásně rozlišitelné. Prostředí hlavního děje je mírně stylizované, ale přesto velice reálné. Kromě mnoha různých stylů kresby již zmíněných mang mě zaujal i jeho smysl pro detail a schopnost napodobit i existující kresby jiných autorů. Například když kreslil třeba místnosti v budově časopisu Jump, tak tam na zdi třeba opravdu visel plakát z Naruta. Jindy zas nakreslil postavu z Bleach nebo One Peace.

Jo, tahle je taky bohužel fiktivní

No a teď trochu k negativům. Není jich mnoho. U kresby trochu musím vytknout, že občas v místech, kde se jednalo jen o dialogy, tak nebyla natolik detailní a na můj vkus až moc stylizovaná. Dokonce jsem měla pocit, že právě možná tyhle části v pár kapitolách vůbec nekreslil originální kreslíř, jaký to byl skok od krásné propracovanosti do té strohé schématičnosti při celostránkových dialozích.  Jinak kresba fakt nádherná. 

K příběhu mám ale také výtky. Jeden nebo dva mírné zvraty v ději pro mne přeci jen nebyly tolik uvěřitelné a zaváněli moc plánovitou snahou o větší dramatizaci. A pak mi přišly méně uvěřitelné ženské postavy (Tak tomu ostatně bylo i v Death Note, kde Misa moc uvěřitelná taky nebyla). Tady to autor i nepřímo přiznává. Taky Takagi má problémy s psaním ženských charakterů. Tady sice jsou reálnější, ale nějak mě přijde, že hlavně motivace dvou holčin, které se o Takagiho zajímají je zkrátka strašně málo uvěřitelná. To už víc jsem uvěřila té šílené nabídce k sňatku, páč to děti občas dělají ( i když tedy většinou jen ve školce :-D ). 

Shrnuto podtrženo. Tuhle mangu i přes drobné chybičky musím považovat za jednu z nej, co jsem doposud četla. Autor to všechno má fakt skvěle promyšlené, napětí správně graduje. Realisticky dávkuje úspěchy a neúspěchy a přišel s výbornými charaktery, kterým nelze nefandit. A co víc. Tahle manga je perfektní i bez toho, aniž by v ní byl jediný záporák. Ano, jsou tam rivalové hlavních hrdinů. Jenže to jsou rivalové, neznamená to, že musí být ti zlý.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...