Předloha: Sekaiichi Hatsukoi (manga)
Autorky předlohy: Nakamura, Shungiku (kresba), Fujisaki, Miyako (příběh)
Žánry: Bishounen, Daily Life, Josei, Manga, Romance, Shounen Ai, Comedy
Článek je o první i druhé sérii a o OVA
Takano a Onodera
Klasické romantické komedie už dávno vyšly z módy, ale o to víc frčí pairing kluk x kluk :-D a přesně o tomhle je i Sekaiichi Hatsukoi. K tomuto počinu jsem se dostala přes Junjou Romantica. Jedno z nejznámějších shounen-ai anime v poslední době a v určité komunitě do nebes vynášené. Sice k Junjou mám pár výhrad, ale když se to vezme kolem a kolem, královsky jsem se u toho bavila. Slaďáky ráda moc nemám, ale tady v případě Junjou to bylo tak krásně zvrhlé, že prostě i ta "romantika" se dala snést a já se neubránila a musela se těm přihřátým bišíkům smát díl co díl. Podobné očekávání jsem měla i u Sekaiichi, jenže...
Přihřátá redakce...
Za prvé autorka Junjou (Shungiku Nakamura) nenapsala příběh. Nakreslila jen postavy a její kresba nepatří k těm nejlepším. Z 90% se jedna postava podobá druhé a já měla velice často potíže rozlišit, který to bišík vlastně je. A to tam v anime máme jen 8 postav + pár jako křoví, kterého si ani nevšimnete. Příběh Sekaiichi má na svědomí jistá Miyako Fujisaki a to vidím jako hlavní problém. Sekaiichi už zdaleka není tak vtipné a "zvrácené" jako Junjou.
Chiaki a Hatori, který se jinak snad ani tvářit neumí....:-/
Další mínus vidím i ve výběru postav. Máme tu přihřáté celé nakladatelství jednoho shoujo manga časopisu. A když nejsou přímo z redakce, tak jsou autoři nebo prodejci. Zkrátka moc hošanů na jednom místě nedělá dobrotu a už to není ani pěkné. A asi nejvíc mne pobouřil jeden páreček. Absolutně nechápu, co Chiaki (roztomile neurotický mangaka) vidí na majetnickém, urážlivém a nudném Hatorim (jeho editor). Obzvlášť, když má přímo před sebou rozkošného a talentovaného Yuu jako asistenta. Jo, tohle autorce prostě nezkousnu. Nechat na ocet takového úžasného zajíčka... :-D
Yuu, moje asi nejoblíbenější postava - že je k nakousnutí? ;-)
Ehm... ale naštěstí je převážně v popředí jiný pár: Masamune Takano a Ritsu Onodera. Tohle je poměrně zábavný páreček, protože velice dlouho páreček nejsou :-D. Pokud totiž zrovna Onodera nedělá drahoty, tak vše komplikuje i Takanův kámoš ze studii a velké zvíře přes finance v časopisu: Yokozawa. Jinak Ritsu a Takano se znají ze střední školy, kdy spolu prožili vášnivý románek. Ten ale měl rychlý konec díky jednomu velkému nedorozumění, ze kterého si oba odnesli pořádný mindrák. Ti dva se znovu potkávají až po letech, kdy Onodera nastoupí jako nový editor do shoujo magazínu, kde šéfa oddělení nedělá nikdo jiný než Takano a hra na dobývání může znovu začít... Jo, přesně, tenhle párek pobaví jen na základě toho, jak se Takano snaží Onoderu dostat do postele a Onodera vždy následně vše ihned popře a dělá že nic...
Poslední páreček: Yukina a Kisa
A třetí páreček je takový nevýrazný, je to editor časopisu Kisa a Yukina (studentík a prodavač mangy). V první sérii ale mají dobrou scénu v kavárně a ve druhé mě zas dva díly chvíly i drželi v napětí. Sice jsem nikdy nepochybovala, že ti dva nebudou spolu - tady je to přeci jasné - ale mě i zajímalo, jak vlastně se nakonec udobří - prostě "mega" drama :-D :-D
Sekaiichi je anime, kde se nedělá nic jiného, než se se řeší milostné problémy. Občas jsem se u toho nasmála. Občas už jsem měla pocit, že je to až moc velká soap opera, ale ještě se na to koukat dalo. Ono, člověk prostě někdy potřebuje vypnout a dívat se na něco primitivního, nekomplikovaného a průhledného od začátku až do konce. A když je to občas i vtipné, tak si u toho krásně vydechne.
Scény z prvního OVA - Masamune a Ritsu ve školní knihovně
Lepší bodíky u mě získává anime i za občasné "lechtivější" scény, kde sice nic pořádného neukázaly, ale už to většinou nebylo stylem "letmý polibek a zhasnem lampičku" :-D Celkově nejvíc se mi líbily takové ty bonusovky. Pěkné bylo OVA s Takanem a Onoderou na střední škole. Tam byli opravdu roztomilí. V serii pak už jsou oba věčně unavení třicátnici s vráskami kolem očí a to já už moc nemusím. No a úplný závěr druhé série se též moc povedl - protože z části tam byl opět flashback do minulosti a tentokrát z trochu jiného pohledu :-)
No, už jsou hold trochu staří... ale Onodera je občas stále trochu roztomilý..;-)
Výtvarná stylizace celého anime je poměrně líbivá. Sice až moc holčičkovská a přerůžovělá, ale tím tak nějak zapadá do konceptu Junjou Romantika, protože má to být její spin-off. A když uvidíte "výzdobu" jejich redakce, pochopíte, proč proti tomu neprotestuju :-D :-D Dobře do konceptu zapadá i hudba OP a ED, která je kupodivu je i poslouchatelná. Ovšem animace je stejně jak u Junjou statická a kresba je poměrně nelíbivá - ono co můžete chtít, když ani autorka mangy neumí moc kreslit :-D
Pokud to tedy vezmu kolem a kolem, na Sekaiichi Hatsukoi se dá dívat. Rozdíl mezi první a druhou sérii je nulový. Je to defakto jeden celek, jen mezi vysíláním jednotlivých sérii byla čtvrtletní pauza. Co se týče OVA, tak první je pojaté jako flashback a druhé jako vedlejší příběh, ale kvalitu má opět zhruba stejnou jako série. V rámci žánru Shounen-Ai by se dalo říci, že je to takový lepší nadprůměr, ale Junjou Romantika je tak 2x zábavnější. Takže dávám tomu 7 z 10, protože prostě občas potřebuju vidět něco pozitivně naladěného a trochu přihřátého :-D
